Obnovitelné zdroje
O tom, že je potřeba stavět více a více elektráren fungujících na obnovitelné zdroje elektřiny, není příliš třeba debatovat. Všichni chápeme, že zásoby uhlí nejsou nekonečné. Víme, že uhlí silně znečišťuje ovzduší. Spalování odpadků také není úplně nejlepší způsob. A jaderné elektrárny sice fungují, ale existuje u nich řada rizik – jak ohledně případné nehody, tak i ve spojení s likvidací vyhořelého paliva. A tak by bylo logické stavět co nejvíc vodních elektráren (jenže české řeky na to v mnoha úsecích nejsou vhodné) nebo stavět ty větrné. Což by se mohlo zdát jako nejschůdnější a nejjednodušší řešení – ale ne každý s tím souhlasí.
Ministerstvo průmyslu je pro
Ministr průmyslu a obchodu je velkým zastáncem větrných elektráren. A tak se netají tím, že v Česku by jich v následujících letech mohlo vzniknout až několik stovek. Projekty jsou zpracované a připravené. Místa jsou vybrané. Stačí už jen začít stavět, pak připojit do elektrické sítě a zajistit si, že obyčejný vítr nám bude vyrábět tolik cennou elektřinu. Jenže plány odborníků narážejí na jednu zásadní překážku – na odpor lidí v místech, kde se má začít stavět.
Odpůrci větrníků
Větrná elektrárna do krajiny nezapadá. Nekrášlí ji. Je velmi vysoká. Má lopatky, které se obvykle bez ustání otáčejí a vytvářejí tak tichý šum. Teoreticky ale taková větrná elektrárna přírodě nikterak neškodí. Navíc se větrné elektrárny stavějí zpravidla na výše položených bodech, kde hodně a často fouká – a nikdo je tedy neplánuje stavět uprostřed vesnic. A přesto se proti nim na mnoha místech zvedá odpor. Lidé brání svou přírodu, svůj les. Mají pocit, že budoucí elektrárna ho nenávratně zničí – i když se k němu ani nepřiblíží (jen bude stát u něho). Sepisují petice, hlasitě protestují a elektrárnám přezdívají „větrná monstra“.
Vzor na západě
Ocitli jste se někdy v Německu, v Rakousku nebo třeba v Nizozemsku? Pak jste určitě nepřehlédli tamní větrné elektrárny. Stojí jich tam tisíce. Poklidně se otáčejí ve větru a místním lidem ani za mák nevadí – nebo už se s jejich existencí zkrátka smířili. Pro Čechy je to ale něco jiného. Nejsou na větrné elektrárny zvyklí, protože jich u nás nestojí tolik. A pokud jsou, sdružují se de facto na několika málo místech. Češi jim zkrátka nevěří a považují je téměř za zhmotněná monstra. To spíš budou dál podporovat uhelnou elektrárnu likvidující ovzduší než něco tak obludného poháněného větrem. Což je poměrně paradox.
Až třetina spotřeby
Plán na stavbu větrných elektráren v Česku přitom není bezdůvodný. Podle propočtů Ministerstva průmyslu a obchodu by větrné elektrárny mohly v budoucnu vyrábět až okolo 30 procent veškeré elektrické energie dostávající se do distribučních sítí. Jenže to je druhý problém. Nejen, že protestují lidé, ale i energetici – naše současná elektrická síť na takový přísun energie není připravena. Je v mnoha ohledech zastaralá. Ostatně, velký problém pro ni znamenají už i fotovoltaické elektrárny, které si řada lidí vybudovala na svých nemovitostech a distributor jim následně zakázal připojit fotovoltaiku do sítě, protože ta už by to nezvládala.
Jaká je historie větrných elektráren?
Historie větrných elektráren sahá až do dávné minulosti. První záznamy o větrných strojích pocházejí z Persie kolem 7. století. Tyto stroje, nazývané větrné mlýny, sloužily k mletí obilí a čerpání vody pro zavlažování polí. V Evropě se větrné mlýny rozšířily v průběhu středověku a staly se nepostradatelným prvkem krajin. Jedním z nejznámějších příkladů je holandský mlýn Kinderdijk, zapsaný na seznamu Světového dědictví UNESCO.
V průběhu 19. století začaly vznikat modernější verze větrných strojů. V roce 1888 postavil americký vynálezce Charles F. Brush první větrnou turbínu určenou k výrobě elektřiny. Tato turbína byla instalována ve městě Cleveland v Ohiu a poskytovala elektřinu pro místní pouliční lampy. Přestože tato experimentální jednotka neměla velký výkon, položila základy pro budoucí vývoj větrné energie.
Průlom v historii větrné energie přišel v polovině 20. století. V roce 1956 byla v Dánsku postavena první komerční větrná elektrárna na výrobu elektřiny. Tato elektrárna, známá jako Tvindkraft, měla výkon 200 kW a byla první, která využívala větrnou energii k výrobě elektřiny pro veřejné rozvodné sítě.
Během 80. a 90. let 20. století docházelo k rapidnímu růstu větrné energetiky, zejména ve Spojených státech, Německu a Dánsku. V roce 1980 byla v Kalifornii instalována první větrná farmu o výkonu 20 MW, což bylo v té době revoluční. V Německu byla v roce 1991 spuštěna první větrná elektrárna na moři, což otevřelo novou éru využívání větrné energie.
Dnes jsou větrné elektrárny klíčovým prvkem globálního boje proti klimatickým změnám. Moderní technologie umožňují stavbu větrných farmí s obrovským výkonem. V roce 2020 bylo celosvětově instalováno přibližně 733 GW větrné kapacity. Země jako Čína, Spojené státy a Německo patří k předním producentům větrné energie.
Rostoucí důraz na udržitelnost a obnovitelné zdroje energie posiluje roli větrné energie ve světovém energetickém mixu. Výzkum a inovace pokračují, přičemž větrné elektrárny se stávají nejen účinnějšími, ale také estetičtějšími a šetrnějšími k životnímu prostředí. Větrné elektrárny představují klíčový krok směrem k udržitelnější a ekologičtější energetické budoucnosti.
Přečtěte si také Chata bez vody. A co dál? nebo Fotovoltaika nemusí být taková jistota, jak myslíte.